Historie včelaření

Již od pravěku byl včelí med důležitou součástí potravy člověka a včelaření patří mezi nejstarší obory lidské činnosti. Zpočátku se jednalo o pouhé loupení zásob medu u náhodně objevených hnízd divokých včel, a nevíme, zda to odkoukali lidé od medvědů, nebo naopak . Člověk sice v té době neposkytoval včelám žádnou péči, ale používal ke sběru speciální nástroje a nádoby na jeho přepravu, a lze tedy již bez nadsázky hovořit o včelaření. Nejstarší doklad o tom je na nástěnných malbách ve španělské jeskyni Cauveas de la Araña (Pavoučí jeskyně), kde postava obletovaná včelami vybírá med z dutiny stromu. Stáří kresby se odhaduje na 12 tis. let. Další kresby byly objeveny také v jižní Africe.

První písemné doklady o cíleném chovu včel pochází až ze starověku. Přibližně od 4. tisíciletí př. n. l. byly včely chovány v hliněných válcovitých nádobách s víkem (džbánech) v Egyptě a Sumeru. Ostatně často je tomu tak na blízkém východě dodnes. Med byl tehdy jediným sladidlem, ale používal se i při výrobě léčiv a také jako jedna z ingrediencí při balzamování. Vosk se používal do hojivých mastí, dělaly se z něj svíčky, psací tabulky, používal se na impregnaci lodních lan a trupu lodí, používal se při odlévání bronzu atd. Včelaření se věnovali i Řekové a Římané, kteří sice již znali třtinový cukr, ale ten byl tehdy velmi drahý. Značného rozšíření se včelařství dočkalo ve středověku, kdy Karel Veliký udělil včelařům mnohá privilegia.

Na našem území se včelařství zcela jistě provozovalo již v dobách Bójů, později Germánů, Keltů a Slovanů. První písemné doklady chovu včel pochází z 9. stol. a zmiňují též výrobu opojného nápoje z medu. V klášterních spisech z přemyslovské doby se nachází již zmínky o včelaření jako důležité ekonomické činnosti. Z Čech se hojně vyvážel med, vosk a medovina. Za Karla IV. bylo včelaření vymezeno patenty, které chránily chov včel v lesích, umožňovaly vytvářet cechy, včelaři mohli nosit zbraň a měli další privilegia. Na včelaření navazovala další řemesla - voskaři, svícníci, medníci a perníkáři. Těmto řemeslům později nepřála husitská doba, zejména Táboři považovali výrobu svící pro chrámové účely jako přílišnou okázalost, nemluvě o produktech z medu. Až do 16. stol. převládalo brtnictví, neboli obhospodařování včelstev v dutinách lesních stromů, ze kterých brtníci vylamovali části medných plástů. Souběžně vznikalo včelnictví, tj. chov v přenosných úlech v blízkosti obydlí, zpočátku v klátech zhotovených z vydlabaných částí kmenů, později ve slaměných koších, nebo úlech z prken. Včelařství se stalo poměrně výnosným řemeslem. Jistý úpadek přinesla až 30ti letá válka, kdy ubylo obyvatel a medovinu začalo vytlačovat pivo. Opětovný rozvoj nastal v 18. stol. spolu s rozvojem přírodních věd. Včelařský patent Marie Terezie z roku 1775 osvobodil včelaře od všech povinných dávek, zavedl právo kočování bez placení mýtného a uvolnil obchod se včelími produkty. Vznikaly včelařské školy.

Další pokrok přineslo 19. stol., kdy vznikaly základy současného včelaření. Prosadilo se používání rozběrného úlu. Dílo bylo na dřevěných rámcích, do kterých se vlepovaly uměle vytvořené mezistěny. Plásty nebyly ničeny díky vynálezu medometu. Vznikaly první včelařské spolky. Na konci 19. stol. se začala používat dodnes u nás oblíbená rámková míra 39 x 24 cm. V Americe si pan Langstroth patentoval vynález mezery mezi plásty a byla tak zahájena éra úlů s oddělitelnými patry. Byl založen Zemský ústřední spolek včelařský pro Království české, který vydával od roku 1866 časopis Český včelař "věnovaný zájmům a pokroku českého včelařství". Zemské spolky zastřešoval Říšský svaz zemských spolků včelařských, který tak organizoval téměř 40 tis. včelařů na území Rakouska-Uherska. Velmi negativně poznamenala včelařství I. světová válka. Byly pustošeny včelnice v místě bojů, a mnoho včelařů se z války nevrátilo domů. Tehdy zemský spolek organizoval zásilky rojů v bedničkách darem od českých včelařů do Haliče a Bukoviny, kde způsobila válka včelařům největší ztráty, a zavedl při včelařské škole na Žižkově včelařské kursy pro navrátivší se válečné invalidy, pro které se včelařství mohlo stát příhodným a užitečným zaměstnáním.

Ve 20. stol. došlo ke značnému rozšíření nástavkového včelaření, i když v českých zemích to byl, aspoň z počátku, jakýsi kompromis, který si z Langstrothova úlu převzal především myšlenku shora přístupného úlu. České včelaření je dodnes velmi konzervativní, jak v metodách, tak i v prostředcích. Včelaření negativně poznamenala válečná nacistická doba, kdy došlo k útlumu včelařského spolkového života. Později nástup komunismu, který zbylé struktury zrušil úplně a včelařství bylo označeno jako důležité národně hospodářské odvětví, které nemůže zůstat v soukromých rukou. Ke znárodnění nakonec nedošlo, ale byly zakládány velkovčelíny a včelaření se nevyhnuly různé absurdní celospolečenské akce vyhlašované napříč zemědělskou výrobou. Situace se začala zlepšovat v 60. letech. V 80. letech se začalo rozšiřovat včelaření v nízkonástavkových prostorových úlech a byl založen Kroužek nízkonástavkového včelaření. V roce 1990 vznikl Český svaz včelařů jako občanské sdružení chovatelů včel. Svaz organizuje 98% všech včelařů v ČR a snaží se navázat svou činností na předválečné Zemské ústředí včelařských spolků. V roce 2000 byla založena Pracovní společnost nástavkových včelařů. Členská základna obou organizací se částečně překrývá.

Na území ČR je dnes více než 50 tis. včelařů ošetřujících více jak 500 tis. včelstev. Od 90. let to znamená pokles a členstvo navíc stárne. Poslední dobou se ale zdá, že trend se obrací. Včelaření se stává trochu i "módní" záležitostí, to ovšem skýtá i určitá rizika, protože včelaření je poměrně specifická lidská činnost, která vyžaduje teoretické znalosti, zkušenosti a cit.

Včelařský spolek pro Křivoklát a okolí vznikl okolo roku 1913 jako pobočný spolek Zemského ústředního spolku včelařského. Předsedou byl tehdy Augustin Jirousek (řídící učitel v Městečku), místopředsedou Alois Tolman (majitel závodu mydlářského v Křivoklátě), jednatelem František Mareš (přednosta stanice v Křivoklátě) a pokladníkem Karel Josefy (knížecí fürstenberg. účetní). Uskutečnila se přednáška kočovného učitele včelařství Karla Šeppla. Spolek vlastnil lis na mezistěny a zajišťoval nákup cukru ve velkém pro své členy. Včelařská organizace má zde tedy již více než stoletou tradici. Včelařství samotné zde má tradici mnohem delší, pravděpodobně již ze vznikem křivoklátského panství před mnoha staletími.

Na pokračování článku se pracuje, hledají se informace o historii včelaření na Křivoklátsku.
Jan Rajský